Narodit se bohatý, zemřít ještě bohatší
Lukáš SenftČeští milionáři řeší, komu odkázat své bohatství. Volba je to zásadní — o úspěchu jedince rozhoduje bohatství rodiny, z níž pochází. Místo volného trhu totiž žijeme v rajónu rodinných klanů a jejich monopolů.
Je lepší být bohatý, než chudý. Už jen z finančních důvodů. Ovšem menšina nejbohatších nyní zažívá krušné časy. Srdceryvné zprávy odhalily dilema, které si běžní lidé těžko dovedou představit: milionáři, kteří se často napakovali během privatizační tomboly, totiž neví, komu svůj kapitál odkázat.
Rádi by si nyní užívali a odpočívali. Kdo by se jim divil? Během devadesátkové šichty bylo potřeba převést takové kvantum státního majetku do malého počtu soukromých rukou. Nyní si rozhodně zaslouží dovolenkové a daňové ráje. Jenže!
Jejich děti na převzetí impérií prý buď nemají dostatečné schopnosti, nebo se nezajímají o byznys. Nebo obojí.
Ujeté Monopoly
×
Diskuse
PM
jsou ambivalentní jevy. Oba mají nezaručitelnou životnost a proto nabízí jedinečnou možnost ukájení lidských pudů.
Historie dramat lidské hrabivosti potvrzuje, že i ta její nejbrutálnější podoba může selhat a neslavně skončit.
Třeba jako sentimentální drama v prostředí katolického kláštera subvencovaného odpustky hrabivého kardinála.
Drama výměn generací jsou prima literární předlohou.
Někdy i s vážným obsahem a záměrem ..... bych dodal.
Historie dramat lidské hrabivosti potvrzuje, že i ta její nejbrutálnější podoba může selhat a neslavně skončit.
Třeba jako sentimentální drama v prostředí katolického kláštera subvencovaného odpustky hrabivého kardinála.
Drama výměn generací jsou prima literární předlohou.
Někdy i s vážným obsahem a záměrem ..... bych dodal.
JV
Moc dobrý a pravdivý článek.
Jenom bych dodal, že když "ti druzí", kteří mají být na tahu, nebudou mít v sobě lásku k bližnímu, tedy ke všem lidem tohoto světa, zase to dopadne jako ten kapitalismus. A konečně i jako ten komunismus. Špatně, protože opět nadvládou jedněch, těch silnějších a bezohlednějších, nad druhými, těmi slabšími a ohleduplnějšími.
Vše dobré přeje Jiří Vyleťal
Jenom bych dodal, že když "ti druzí", kteří mají být na tahu, nebudou mít v sobě lásku k bližnímu, tedy ke všem lidem tohoto světa, zase to dopadne jako ten kapitalismus. A konečně i jako ten komunismus. Špatně, protože opět nadvládou jedněch, těch silnějších a bezohlednějších, nad druhými, těmi slabšími a ohleduplnějšími.
Vše dobré přeje Jiří Vyleťal
Ve Florencii jsou prý nejbohatší rodiny už 600 let pořád ty samé.
http://voxeu.org/article/what-s-your-surname-intergenerational-mobility-over-six-centuries
http://voxeu.org/article/what-s-your-surname-intergenerational-mobility-over-six-centuries
PM
Jiná tradice kulturního zázemí ve Florencii, či Benátkách je oproti Praze či Brně pravděpodobná.
Zřejmě existuje stejně tak kultivované bohatství a chudoba, jako nekultivované bohatství a chudoba.
Takže to máme - ca v r. 2600 se můžeme i zde setkávat s diskrétními, kultivovanými majetnými i nemajetnými.
Obávám se ale, že jde jen o okrajový přínos k rozkvětu emancipace občanstva a jiných ideálů moderní demokracie...bych si posteskl.
Zřejmě existuje stejně tak kultivované bohatství a chudoba, jako nekultivované bohatství a chudoba.
Takže to máme - ca v r. 2600 se můžeme i zde setkávat s diskrétními, kultivovanými majetnými i nemajetnými.
Obávám se ale, že jde jen o okrajový přínos k rozkvětu emancipace občanstva a jiných ideálů moderní demokracie...bych si posteskl.
I v Praze jsou rodiny, které si vysoký sociální status udržují po generace. Například Michal Horáček patří mezi potomky Leopolda Heyrovského, který byl předním občanem a purkmistrem Rokycan na počátku 19. století.
Otázka je, jakým způsobem se sociální status v rodinách předává. Myslím, že to zdaleka není prostě jen dědění majetku. Je známo, že například obrovská výhra v loterii k trvalému sociálními vzestupu nevede a i o ty peníze výherci nakonec většinou přijdou.
Otázka je, jakým způsobem se sociální status v rodinách předává. Myslím, že to zdaleka není prostě jen dědění majetku. Je známo, že například obrovská výhra v loterii k trvalému sociálními vzestupu nevede a i o ty peníze výherci nakonec většinou přijdou.
June 22, 2016 v 6.33
Řeknu vám takovou zajímavost, pane Kubičko. Ale možná vám je to známo. Lidé, jejichž rodiče neměli (a tedy neřídili) auto, mívají často problém se získáním řidičského průkazu. Nepředpokládám, že je rodiče v dětství nechávali řídit (i když, kdo ví), nicméně tím, že s rodiči trávili během jízdy nesčíslné hodiny, přešlo jim něco z toho jakoby do krve. Vědomě i nevědomě.
Třeba je to podobně i s bohatstvím a sociálním statutem. Děti se v rodinách učí vědomě i nevědomě, jak bohatství (a status) získávat a jak si ho udržovat.
Jak si udržet chudobu, to se děti učí také. Myslím však, že pouze nevědomě.
Mě ty souvislosti psychiky, rodiny a bohatství dost zajímají. Před časem jsem tu napsala článek o "kultuře chudoby".
Třeba je to podobně i s bohatstvím a sociálním statutem. Děti se v rodinách učí vědomě i nevědomě, jak bohatství (a status) získávat a jak si ho udržovat.
Jak si udržet chudobu, to se děti učí také. Myslím však, že pouze nevědomě.
Mě ty souvislosti psychiky, rodiny a bohatství dost zajímají. Před časem jsem tu napsala článek o "kultuře chudoby".
řídit auto se dá naučit pozorováním. Poznal jsem 14letého chlapce, který ukradl matce auto a odjel s ním 100 km z Prahy, matka ho viděla z okna jak naprosto přesně zaparkoval.
Praktické dovednosti se předávají v rodinách, to je jeden z důvodů, proč jsou na tom děti z dětských domovů tak špatně. Předává se ovšem také hodnota, která se různým dovednostem přikládá.
Je například rozdíl mezi lidmi, kteří vyrostli "v baráku" a "na bytě". Když si dům pořídí někdo, koho nebaví se o něj starat, tak je nešťastný.
K té reprodukci vyššího statusu patří i sociální kapitál, kontakty a tak podobně. Jsou jména, která otvírají dveře. Romská jména je zase zavírají.
Praktické dovednosti se předávají v rodinách, to je jeden z důvodů, proč jsou na tom děti z dětských domovů tak špatně. Předává se ovšem také hodnota, která se různým dovednostem přikládá.
Je například rozdíl mezi lidmi, kteří vyrostli "v baráku" a "na bytě". Když si dům pořídí někdo, koho nebaví se o něj starat, tak je nešťastný.
K té reprodukci vyššího statusu patří i sociální kapitál, kontakty a tak podobně. Jsou jména, která otvírají dveře. Romská jména je zase zavírají.
June 22, 2016 v 7.37
"Když si dům pořídí někdo, koho nebaví se o něj starat, tak je nešťastný".
To máte pravdu. Ještě větší problém je, když se lidé, z nichž to jednoho baví a druhého ne, sejdou v manželství. Ale i to se dá překonat při vzájemném pochopení.
Nicméně, pokud je pravda, že si v sobě neseme hodně toho, co jsme získali ze života svých rodičů a předků, pak to asi nebude tak jednoduché, jak v závěru píše Lukáš Senft:
"Své podíly předejte zaměstnancům......... Hotovo, vyřešeno".
Problém je právě v tom, že zaměstnanci řídit firmy většinou nechtějí. Nechtějí o nich ani rozhodovat. Chtějí si odpracovat pracovní dobu a pak mít klid.
To je, myslím, docela velký problém..
Už jsem přemýšlela o tom, co by se stalo, kdyby každý dělal jen to, co dělá rád. To by nám (snad) umožnil NZP. Patrně by se tím obraz světa velice změnil.
To máte pravdu. Ještě větší problém je, když se lidé, z nichž to jednoho baví a druhého ne, sejdou v manželství. Ale i to se dá překonat při vzájemném pochopení.
Nicméně, pokud je pravda, že si v sobě neseme hodně toho, co jsme získali ze života svých rodičů a předků, pak to asi nebude tak jednoduché, jak v závěru píše Lukáš Senft:
"Své podíly předejte zaměstnancům......... Hotovo, vyřešeno".
Problém je právě v tom, že zaměstnanci řídit firmy většinou nechtějí. Nechtějí o nich ani rozhodovat. Chtějí si odpracovat pracovní dobu a pak mít klid.
To je, myslím, docela velký problém..
Už jsem přemýšlela o tom, co by se stalo, kdyby každý dělal jen to, co dělá rád. To by nám (snad) umožnil NZP. Patrně by se tím obraz světa velice změnil.
JV
V tom máte naprostou pravdu.
S řešením přichází už drahně staletí křesťanství. A sice principem poslání a povolání ke službě. Pochopitelně ke službě nezištné, ke službě obecnému dobru.
To je také jeden z nekonečně důvodů, proč je tak nezbytně nutné, aby se lidé křesťanskými principy řídili. Dokud si budeme myslet, že křesťanství a Pána Boha nepotřebujeme, není cesty z naší bídy ven.
Váš Jiří Vyleťal
S řešením přichází už drahně staletí křesťanství. A sice principem poslání a povolání ke službě. Pochopitelně ke službě nezištné, ke službě obecnému dobru.
To je také jeden z nekonečně důvodů, proč je tak nezbytně nutné, aby se lidé křesťanskými principy řídili. Dokud si budeme myslet, že křesťanství a Pána Boha nepotřebujeme, není cesty z naší bídy ven.
Váš Jiří Vyleťal
IH
Proč jsou příslušníci některých rodin bohatí po řadu generací? V první řadě se dědí samotné bohatství. Dále se za ně dá pořídit potřebné vzdělání, známosti, úplatky apod. Teprve někde dost poté následuje příležitost okoukat, vstřebávat...
Některé poznatky je opravdu nejpřirozenější získat v nejužším domácím kruhu. Dnes se však už mnohému dá učit třeba i levně z knih a la "Jak být úspěšný?" Někteří z nás by se však styděli vzít takové čtivo do ruky. Jiní vědí, že by jim to nepomohlo, neboť jim schází specifický talent. Třeba proto, že jsou hrdí, nebo protože mají vyvinuté nejrůznější skrupule a ohledy. Konečně je na světě spousta mnohem zajímavějších věcí...
Mám sám určitou zkušenost. Byl jsem bez zaměstnání a od Úřadu práce nedostal ani korunu. Místo toho mi však zaplatili takové to školení v prodejních a dalších dovednostech. 10 dní stálo 20.000 Kč (krát 13 účastníků..., pro někoho docela dobrý příjem...) Takže na tom školení se jeden dozvěděl např., že je dobré nahradit styky s "loosery" kontakty s lidmi z lepší společnosti. Podobně je třeba opustit místo, kde jsme se neprosadili a jsme tudíž takto známi. Samé výtečné rady. No, někdo se chová přesně podle nich jen v důsledku své sociální inteligence, jiný po vyškolení a další ani za zlaté tele.
Některé poznatky je opravdu nejpřirozenější získat v nejužším domácím kruhu. Dnes se však už mnohému dá učit třeba i levně z knih a la "Jak být úspěšný?" Někteří z nás by se však styděli vzít takové čtivo do ruky. Jiní vědí, že by jim to nepomohlo, neboť jim schází specifický talent. Třeba proto, že jsou hrdí, nebo protože mají vyvinuté nejrůznější skrupule a ohledy. Konečně je na světě spousta mnohem zajímavějších věcí...
Mám sám určitou zkušenost. Byl jsem bez zaměstnání a od Úřadu práce nedostal ani korunu. Místo toho mi však zaplatili takové to školení v prodejních a dalších dovednostech. 10 dní stálo 20.000 Kč (krát 13 účastníků..., pro někoho docela dobrý příjem...) Takže na tom školení se jeden dozvěděl např., že je dobré nahradit styky s "loosery" kontakty s lidmi z lepší společnosti. Podobně je třeba opustit místo, kde jsme se neprosadili a jsme tudíž takto známi. Samé výtečné rady. No, někdo se chová přesně podle nich jen v důsledku své sociální inteligence, jiný po vyškolení a další ani za zlaté tele.